Ležíte u moře a pracujete na pláži pár hodin týdně, natočíte o  tom video s vysokou sledovaností, získáte peníze za reklamu a pak můžete ležet na pláži a točit videa…a máte se skvěle. Tak funguje digitální nomádství – alespoň podle sociálních sítí. Jaká je realita?

 

Bez disciplíny to nejde

Znám několik lidí, kteří dokázali skloubit práci a cestování. Dokážou cestovat i několik měsíců v roce v dodávce i s dětmi a u toho pracovat. Ale vždy to má jeden společný jmenovatel: musí mít disciplínu. Musí si vyčlenit čas na práci, musí správně naplánovat, kdy budou pracovat, kdy se budou přesouvat a kdy se budou věnovat rodině.

Většina těchto lidí pracuje několik hodin denně, někdy je to celý den, jindy pár hodin. Obvykle mají své stálé zákazníky, pro které pracují. Své zákaznické portfolio si budovali roky. Peníze se jim rozhodně samy nehrnou, ale díky tomu, že jsou ve svých oborech profesionály, mají dostatek zakázek a jsou za svou práci patřičně ohodnoceni, takže si mohou slušně žít. S některými z nich spolupracuji i na svých projektech, příklad s Víťou Válkou. A vím, že práce „několik hodin týdně z pláže“ nefunguje…

Můj vlastní test digitálního nomádství

Již delší dobu jsem plánoval, že využiju volnosti, kterou díky pasivnímu příjmu mám, a vyrazíme s rodinou na cesty, abychom si vyzkoušeli život digitálních nomádů.

Chtěli jsme otestovat:

• jestli nebudeme mít ponorku,
• jestli se nám bude kempování a „nomádství“ líbit,
• jestli se nám bude líbit cestování tímto způsobem,
• jestli dokážeme řídit naše aktiva a podnikání na cestách.

Na podzim loňského roku jsem tedy zakoupil Landrover Discovery, auto, které je v mých očích prostě krásné (ten, kdo nemá rád krabice na kolech, jistě nebude souhlasit), je komfortní, velké a projede každým terénem, do něhož bych se s ním odvážil pustit. K tomu jsem zakoupil střešní stan iKamper  https://www.ikamper.com/ , ve kterém se pohodlně vyspí celá naše rodinka, a provedl jsem lehké úpravy v kufru auta, abychom tam mohli jednoduše složit kempingové vybavení.

Na přelomu května a června jsme pak projeli Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Itálii. Celkem jsme byli na cestě skoro tři týdny. Každý další rok budeme chtít tuto cestu asi o týden prodloužit.

Co jsme na cestách zjistili?

• Ponorku jsme ani jednou neměli.

Nebyl to stres jako u klasické dovolené, neměli jsme pevný termín, kdy vyrazíme, ani pevný termín návratu. Měli jsme tak dostatek času na zabalení všech věcí. Vše jsme podřizovali momentální náladě, tomu, co chceme nebo nechceme vidět, a počasí (tomu hlavně, jelikož první týden pořád pršelo, přesouvali jsme se za sluncem). Díky mobilitě a možnosti přespat prakticky kdekoli jsme se nestresovali ani s tím, že musíme někam dojet. Naopak, byli jsme spolu 3 týdny 24 hodin denně a bylo to skvělé, užili jsme si to.

• Kempování se nám líbilo, hlavně našemu synovi.

Kombinovali jsme spaní na divoko se spaním v kempech nebo na místech určených pro táboření. Využívali jsme aplikace Campercontact.com, která nám vždy spolehlivě našla místo na táboření, a mohli jsme si vybrat „míru komfortu“. Třikrát jsme spali v apartmánech objednaných na cestě přes Booking.com nebo AirBnB. Vždy u perfektních lidí, s ubytováním jsme neměli problém. Výbavu jsme měli dostatečnou, dokupovali jsme pouze markýzu, abychom byli chráněni před deštěm a sluncem, jelikož veškerý život se odehrával většinou mimo auto.

• Ano, tento způsob cestování se líbil nám všem, a moc.

Cítili jsme svobodu v tom, že si můžeme zvolit, kde budeme dnes nebo příští noc spát, nebyli jsme svázáni žádným termínem či rezervací. Měli jsme plán cesty, ale změnili jsme ho, jelikož počasí tomuto plánu nepřálo. Při přesunech jsme najeli obvykle okolo 300 km/den, což byl většinou jeden film na tabletu pro syna, pak jedno CD písniček a nějaká slovní hra. Pak už se začala příliš často objevovat hláška „kdy už tam budem“, takže jsme začali hledat místo na camping. Všichni jsme se shodli, že svoboda v rozhodování byla úžasná.

 

Jak nám šlo „podnikání z pláže“?

Věděli jsme, že na cestě budeme muset také pracovat, starat se o naše aktiva. Naše podnikání můžeme rozdělit na několik oblastí. Popíšu tedy, jak jsme se vypořádali s každou z nich.

Nemovitosti

Nemovitosti jsou základem našeho portfolia pro pasivní příjem.

• Dlouhodobé pronájmy

Zde to bylo celkem jednoduché. Informovali jsme naše nájemníky, že budeme 3–4 týdny na cestách, a pokud by bylo něco urgentního, ať nám zavolají a my to budeme řešit na dálku. Máme již tým spolupracovníků, kteří by dokázali přes telefon vyřešit technické problémy. Vše ostatní mohlo počkat. Za dobu naší cesty se ale nic urgentního nestalo.

• Krátkodobé pronájmy

Zde jsme měli větší obavy, navíc máme zkušenosti, že naši hosté občas vyžadují dodatečný servis. To bychom mohli částečně vyřešit s externími spolupracovníky, ale přeci jen jsme se báli, takže po dobu naší cesty nebylo ubytování dostupné. Na příští cestu uvažujeme, že ubytování zpřístupníme prověřeným zákazníkům, s nimiž jsme již navázali bližší vztah, protože k nám jezdí opakovaně.

• Inzerce

V průběhu cesty nám končila smlouva s jedním nájemníkem. Dokumentaci jsme vyřešili předem, nájemník byl spolehlivý, a tak nám nechal pouze klíče na stole. Vše proběhlo bez problémů. Začali jsme inzerovat pronájem bytu a jak zadání inzerce, tak následná komunikace, skóring nájemníků a domlouvání prohlídek jsme zvládli bez problémů na dálku on-line.

Business poradenství

Poradenství se věnuji proto, že mě to baví a udržuje mě to v mentální kondici. Zároveň mohu pomoct firmám růst a využít svého získaného know-how. A i když to není pasivní příjem, sám si rozhoduji s kým a v jaké míře budu spolupracovat.

V době cesty jsem měl tři aktivní zákazníky. Pro jednoho zákazníka provádím mentoring pro uvedení nového produktu na trh a u druhého zákazníka se jedná o dlouhodobou práci na změně nastavení firmy, firemních procesů a organizační struktury tak, aby firma mohla dále růst. U třetího zákazníka jsem začal provádět prvotní analýzu stavu businessu s vypracováním následného řešení.

• Mentoring

Jedná se o standardizovaný program vytvoření business plánu u nové firmy nebo nového produktu. Zákazníka jsem předem informoval o mé fyzické nedostupnosti, měli jsme předem domluvené tři Skype meetingy. Vše fungovalo a celý projekt jsme posunuli podle plánu.

• Poradenství

U tohoto klienta spolupracuji s týmem konzultantů. Klienta jsem informoval o své nepřítomnosti a znovu jsem se zúčastnil jednání pomocí Skype callu. Výměna dokumentů a zpracování proběhlo přes Google Drive. Vše bez problémů, stanovený harmonogram se nenarušil.

• Analýza

Nechal jsem si poslat veškeré firemní dokumenty, finanční výkazy, manažerské reporty. Ty jsem na cestě zpracoval a pomocí tří Skype callů jsem si s klientem některé upřesnil a vysvětlil. Výsledek byl ten, že jsem po návratu odevzdal hotovou analýzu s návrhem dalšího postupu.

Vlastní business – Virtooal.com

Náš vlastní business – virtuální zrcadlo pro e-shopy – máme standardně vybudovaný ve dvou zemích (CZ a SK) a většina naší komunikace v týmu probíhá digitálně. Zde jsem tedy pouze své místo u pracovního stolu v domácí  pracovně vyměnil za plátěné křesílko u kempingového stolečku. Vše fungovalo standardně a bez problémů. Celý business běžel po dobu mé cesty dál.

 

Žádný projekt se díky cestování nepozdržel, všechny domluvené termíny jsem dodržel. Díky vzdálenému přístupu k souborům, e-mailům a Skype jsem mohl s klienty komunikovat bez problémů.

Důležité bylo, že jsem své klienty předem informoval, domluvil jsem s nimi on-line hovory a harmonogram předem. Díky tomu, vše fungovalo k oboustranné spokojenosti.

Co potřebují digitální nomádi?

Měl jsem s sebou datovou kartu s roamingem a s objemem dat 10 GB a další 10 GB mám ve svém telefonním tarifu. Celkem tedy 20 GB dat na cca 3 týdny bylo dostačujících, a to i na sledování filmů mým synem.

Někdy jsme se pohybovali v místech se slabým nebo žádným internetovým připojením. Musel jsem tak na domluvenou schůzku hledat místo s dostatečným signálem či s wi-fi, vždy se to podařilo.

Veškeré dokumenty mám umístěné v iCloudu a mám k nim tak přístup odkudkoli, nebylo tedy nutné s sebou brát nějaké externí disky nebo papírové dokumenty.

Práci jsem se věnoval v součtu cca 1,5–2 dny v týdnu (tedy cca 12–16 hodin týdně). Byl jsem ale výrazně produktivnější než doma v pracovně nebo v kanceláři. Hlavní důvod produktivity byl ten, že jsem chtěl jít na výlet, vykoupat se nebo se jet projet na katamaránu… A tak jsem práci realizoval bez zbytečné prokrastinace.

Veškeré platby, které provádíme, a to trvalé i jednorázové, máme přes internetové bankovnictví, znovu tedy s přístupem odkudkoli.

Cestovní pojištění jsem využil na své platební kartě, které mám díky svému premium účtu v bance i pro celou svou rodinu a s vysokými pojistnými limity, včetně sportů, jako je rafting nebo jachting.

Komunikaci s úřady řeším přes datovou schránku, a tak veškeré „důležité“ dokumenty mohu stahovat on-line.

Kolik nás cestování stálo?

Pokud někam cestuji, již několik let si dělám zpětný výčet výdajů, abych věděl, kolik mě cestování stojí a za co vydávám nejvíce peněz. U této cesty jsem vytvořil rozpočet již předem a mohl jsem ho pak zpětně konfrontovat s realitou.

Celkově jsme nějak drasticky peníze neřešili a víme, že by bylo možné takovou cestu realizovat s menším rozpočtem. Detailní rozpočet můžete vidět v tabulce níže.

Oproti původně plánovanému jsme rozpočet překročili o cca 11 tisíc korun. Bylo to zejména v ubytování, což nám výrazně navýšily tři noci v apartmánech Airbnb a Booking. Pokud bychom spali pouze v kempech a na tábořištích, dáme za ubytování výrazně méně.

Neplánovali jsme stravování v restauracích, ale nakonec jsme v nich jedli poměrně hodně. Zde by se znovu dalo významně ušetřit, pokud bychom si striktně vařili vždy sami. Ale v Itálii vám to prostě nedá…

Podcenil jsem veškeré poplatky na dálnicích a na vjezdech do tunelů, ty jsem v původním rozpočtu neměl vůbec a nakonec to byla celkem významná položka, která navýšila celý rozpočet o více než 2 000 korun. Lehce jsme překročili rozpočet na zábavu a vstupy, ale chtěli jsme si to užít, a pokud se objevila nějaká „atrakce“, využili jsme toho. Naopak jsme ušetřili za trajekty, ale pouze proto, že jsme nejeli původně plánovanou trasou a počet přesunů přes moře se tak snížil.

I když jsem se snažil schraňovat veškeré účty, stejně jsem nedokázal zpětně identifikovat platby za cca 5 tisíc korun. Pro naši další cestu ale víme, kde můžeme ušetřit, budeme-li chtít. Pokud bychom spali více na divoko a více si sami vařili, lze takovou cestu realizovat za asi dvě třetiny až polovinu nákladů.

Každopádně víme, že budeme podnikat další cesty, a moc se na to již nyní těšíme.